Narodil se v Kolíně, vyučil se knihařem a v první světové válce přišel o ruku. Přesto svými fotografiemi dobyl svět. Český fotograf Josef Sudek v roce 2017 znovu ožívá, aby se stal hlavní osobností prvního ročníku Kolínského Majálesu a svou prací a úspěchem inspiroval mladé lidi.
Stručně o životě Josefa Sudka
Josef Sudek se narodil jako syn malíře pokojů 17. března 1896 v Kolíně. Jeho otec Václav záhy zemřel na zápal plic, dětství v Kolíně tak prožil jen se svou mladší sestrou Boženou a matkou Johannou. Přestože rodina v té době neměla mnoho peněz, Sudek na ni vzpomínal jako na skromnou, ale bezstarostnou.
V roce 1902 začal navštěvovat obecnou školu v Nových Dvorech u Kutné Hory. Po jejím dokončení se vyučil v Praze u Františka Jermanna knihařem. Už v té době začal Sudek fotografovat. Stal se členem Klubu fotografů a Spolku výtvarných umělců Mánes. V předválečném období pracoval jako knihař v Nymburku.
Po vypuknutí první světové války narukoval do armády, ani tehdy nepřestal fotit. Na italské frontě přišel Sudek o pravou ruku. Ironií osudu toto neštěstí odstartovalo jeho kariéru profesionálního fotografa. „Kus ramene a pravou ruku urvala mu první světová válka. Nikdy o tom nemluvil. Když rukoval na vojnu, byl vyučený knihař. Když se vrátil, nebyl nic. Ze zlé nutnosti učil se fotografem, ale toto řemeslo si zamiloval a vyučil se mu mistrně,“ popsal stručně Sudkův další osud jeho přítel Jaroslav Seifert v knize Všecky krásy světa.
Od roku 1922 žil Sudek pět let na pražské Invalidovně. Právě tam vznikl jeho první významný cyklus s prostým názvem „Z Invalidovny“. V té době také odmítl vrátit se ke svému původnímu řemeslu, vystudoval fotografii na Státní grafické škole v Praze a stal se profesionálním fotografem.
Pro své dílo nacházel inspiraci v hlavním městě i v málo známých zákoutích přírody. Vznikly tak cykly „Podzim na Stromovce“ a „Interiéry“ z Prahy, nebo „Polabské krajiny“. Na začátku druhé světové války se zabýval také reklamní, reprodukční a portrétní fotografii. Vrchol jeho tvorby přišel po roce 1940, kdy začal vytvářet fotografie technikou kontaktních otisků. Zrodily se tak cykly jako „Labyrinty“ nebo „Vzpomínky“.
Sudkova první výstava se konala v roce 1932, v nadcházejících letech ji následovala celá řada dalších. Za svůj život Sudek shromáždil přes 20 tisíc pozitivů a více než dvojnásobek negativů. Zemřel 15. září 1976 na rakovinu močového měchýře. O jeho životě a díle vyšly desítky knih v Česku i v zahraničí.
Sudkem to rozhodně nekončí
Kolín patří mezi města s dlouhou historií. Není proto divu, že z něj pochází řada známých osobností, jejichž jména si pamatují nejen Češi, ale často i celý svět. Ať už se jedná o „největšího z pierotů“ – mima Jeana Baptistu Gasparda Deburaua, literáty Karla Legera a Josefa Svatopluka Machara, malíře Vincence Morstadta, Václava Radimského a Rudolfa Kremličku, hudebníka Františka Kmocha, nebo právě o fotografa Josefa Sudka.
Kolínský Majáles nabízí prostor některé z významných kolínských rodáků netradičním způsobem připomenout. Při každém ročníku probudí spolek Živé kultury, organizátor akce, k životu jednu z místních významných osobností a nechá ji prostřednictvím sociálních sítí komunikovat se studenty a návštěvníky festivalu. Cíl je prostý – motivovat mladé lidi k činnosti a rozvoji jejich dovedností, ukázat, že s trochou štěstí a s pílí mohou i lidé z třicetitisícového města dosáhnout velkých věcí. Kromě příspěvků na sociálních sítích připravují Živé kultury také články a rozhovory o rodákovi, které ho studentům ukážou z jiného pohledu, než je jim předkládán ve školních lavicích, a pokusí se podnítit jejich zájem o další poznání.
0 komentářů