Čtyři dny vlády studentů nad Kolínem začaly a celým městem prostupuje umění. Chceš se mu schovat podobně, jako se skrýváš před kapkami deště? Věř nám, že není úniku…

Dejme tomu, že by ses chtěl zašít v Komenského parku – narazíš tam na Otevřenou majálesovou ulici nebo někomu šlápneš na štrúdl při Snídani v trávě. Myslíš, že v baru Pod Hodinama budeš v suchu? Možná tak na klubové noci nebo promítání filmu. Chceš si zajít na odpolední kávu do Tradice? Naservírujeme ti k ní místo muffinu přednášku. Říkáš, že na Kmocháku snad bude klid? Vůbec, tam bude nejdivočejší cirkus! Nebo spíš pořádně nadupaný open air, na kterém vystoupí třeba skupina Květy, VOJ & 3SKA nebo Circus Brothers.

A takhle bychom ti mohli o Kolínském Majálesu vyprávět klidně až do neděle. Ale lepší, než o tom tak dlouho číst, je přijít a zažít to na vlastní kůži. Těšíme se na tebe!

Majálesu zdar!

PRUH_modrá

PRUH_červená

Pro svého oblíbence či oblíbenkyni můžeš najednou získat 20 hlasů vyluštěním rébusu na hlavní stránce Kolínského Majálesu. Stačí správně odpovědět na soutěžní otázku, která se týká Kolína, jeho rodáků či Kolínského Majálesu. Po správném zodpovězení se dostaneš na stránku, kde si vybereš, kterému soutěžícímu daruješ svých 20 hlasů. Pozor, tady zábava teprve začíná; díky tobě král či královna vládne z radnice!

Svou správnou odpovědí jsi totiž rozsvítil neonové srdíčko na radnici barvou svého favorita či své favoritky. Vládnout na radnici je velká věc, za každou započatou hodinu, co na ní vybraný král či královna vládne, tak získává vždy další 3 hlasy navíc.

Jak poznám, kdo vládne na radnici?

Stačí přijít na náměstí a podívat se na radnici. Srdce plápolá barvou tvého oblíbence. Jestli nejsi zrovna v dosahu, zjistíš to i na hlavní stránce Kolínského Majálesu.

Soupeř byl rychlejší a vyfoukl mi rébus. Co mám dělat?

Dvacet hlasů je jeho, nedá se svítit. Můžeš ale zastavit paušální nabývání hlasů soupeře tím, že vyluštíš nový rébus. Ten se na našich stránkách objeví zase za hodinu od vyluštění toho předchozího.

Zjistit si něco o Kolíně a jeho rodácích se zkrátka vyplatí. Kdo ví, co se objeví v rébusech Kolínského Majálesu.

Královny, králové, fanynky, fanoušci: rozcvičte prsty. Tři, dva, jedna, začínáme!

Stručně o životě Josefa Sudka

Josef Sudek se narodil jako syn malíře pokojů 17. března 1896 v Kolíně. Jeho otec Václav záhy zemřel na zápal plic, dětství v Kolíně tak prožil jen se svou mladší sestrou Boženou a matkou Johannou. Přestože rodina v té době neměla mnoho peněz, Sudek na ni vzpomínal jako na skromnou, ale bezstarostnou.

V roce 1902 začal navštěvovat obecnou školu v Nových Dvorech u Kutné Hory. Po jejím dokončení se vyučil v Praze u Františka Jermanna knihařem. Už v té době začal Sudek fotografovat. Stal se členem Klubu fotografů a Spolku výtvarných umělců Mánes. V předválečném období pracoval jako knihař v Nymburku.

Po vypuknutí první světové války narukoval do armády, ani tehdy nepřestal fotit. Na italské frontě přišel Sudek o pravou ruku. Ironií osudu toto neštěstí odstartovalo jeho kariéru profesionálního fotografa. „Kus ramene a pravou ruku urvala mu první světová válka. Nikdy o tom nemluvil. Když rukoval na vojnu, byl vyučený knihař. Když se vrátil, nebyl nic. Ze zlé nutnosti učil se fotografem, ale toto řemeslo si zamiloval a vyučil se mu mistrně,“ popsal stručně Sudkův další osud jeho přítel Jaroslav Seifert v knize Všecky krásy světa.

Od roku 1922 žil Sudek pět let na pražské Invalidovně. Právě tam vznikl jeho první významný cyklus s prostým názvem „Z Invalidovny“. V té době také odmítl vrátit se ke svému původnímu řemeslu, vystudoval fotografii na Státní grafické škole v Praze a stal se profesionálním fotografem.

Pro své dílo nacházel inspiraci v hlavním městě i v málo známých zákoutích přírody. Vznikly tak cykly „Podzim na Stromovce“ a „Interiéry“ z Prahy, nebo „Polabské krajiny“. Na začátku druhé světové války se zabýval také reklamní, reprodukční a portrétní fotografii. Vrchol jeho tvorby přišel po roce 1940, kdy začal vytvářet fotografie technikou kontaktních otisků. Zrodily se tak cykly jako „Labyrinty“ nebo „Vzpomínky“.

Sudkova první výstava se konala v roce 1932, v nadcházejících letech ji následovala celá řada dalších.  Za svůj život Sudek shromáždil přes 20 tisíc pozitivů a více než dvojnásobek negativů. Zemřel 15. září 1976 na rakovinu močového měchýře. O jeho životě a díle vyšly desítky knih v Česku i v zahraničí.

Sudkem to rozhodně nekončí

Kolín patří mezi města s dlouhou historií. Není proto divu, že z něj pochází řada známých osobností, jejichž jména si pamatují nejen Češi, ale často i celý svět. Ať už se jedná o „největšího z pierotů“ – mima Jeana Baptistu Gasparda Deburaua, literáty Karla Legera a Josefa Svatopluka Machara, malíře Vincence Morstadta, Václava Radimského a Rudolfa Kremličku, hudebníka Františka Kmocha, nebo právě o fotografa Josefa Sudka.

Kolínský Majáles nabízí prostor některé z významných kolínských rodáků netradičním způsobem připomenout. Při každém ročníku probudí spolek Živé kultury, organizátor akce, k životu jednu z místních významných osobností a nechá ji prostřednictvím sociálních sítí komunikovat se studenty a návštěvníky festivalu. Cíl je prostý – motivovat mladé lidi k činnosti a rozvoji jejich dovedností, ukázat, že s trochou štěstí a s pílí mohou i lidé z třicetitisícového města dosáhnout velkých věcí. Kromě příspěvků na sociálních sítích připravují Živé kultury také články a rozhovory o rodákovi, které ho studentům ukážou z jiného pohledu, než je jim předkládán ve školních lavicích, a pokusí se podnítit jejich zájem o další poznání.