Pokračujeme! Je tu další příběh ze série Humans of. V dnešním díle se vám představí atletka, přesněji výškařka, která vám popíše svůj oblíbený sport.


„Jmenuju se Denisa Pešová, je mi 19 let a studuju prvním rokem psychologii a management na vysoký v Praze. S atletikou jsem začala tak ve 12 letech a dostala jsem se k ní úplnou náhodou.


Když jsem chodila do školky, šla jsem s mamkou po ulici a potkal nás nějakej výškařskej trenér. Zastavil mamku a řekl jí, že až vyrostu, ať mě dá na skok do výšky. Táta se toho hned chytl, protože ho to nadchlo a od tý doby mi to furt předsouval. Na základce jsem chodila na různý atletický závody a tam mi to docela šlo, tak jsem si řekla, že to zkusím. Tím, že jsem vyrostla, mě hned na atletice na tu vejšku stejně poslali. Takže si myslím, že to je takovej osud. I když já se primárně zaměřuju na skok do výšky, často jsem běhala přes překážky nebo skákala do dálky.


Dvouhodinové tréninky mám 6x do týdne, ale když je příprava na sezónu, je to mnohem intenzivnější. Součástí je i regenerace, proto chodíme jednou za dva týdny na fyzio a jednou týdně na masáž, občas i do sauny. Tak tři roky se snažím hlídat si stravu sama, vzdělávat se v tom a mít všechny živiny, co tělo potřebuje. Občas s tím bojuju, protože ráda jím a ne vždy najdu optimální cestu. Proto bych si chtěla v budoucnu najít někoho, kdo by mi s tím pomohl.


Časově je to hodně náročný, kromě tréninku, zabere dost času i dojíždění a regenerace, ale dá se to skloubit i se školou. Letní sezóna je náročnější, protože jsou skoro každej víkend závody. Hraje v tom roli i psychika. Měla jsem chvilky, kdy jsem si říkala, proč to vlastně dělám. Zlomovej moment byl, když jsem byla 4-5 měsíců doma s poraněnou achilovkou a došlo mi, že mi ty tréninky a ten sport hrozně chybí. Od tý doby si tréninky užívám a takový plus jsou ty případný úspěchy, který k tomu tak jako patřej. Atletika je finančně náročná až v té vyšší fázi, kdy se musí investovat do regenerace, fyzioterapeutů nebo soustředění. Já jsem teď prvním rokem ve vrcholném středisku Victoria, které mi hradí přípravu a za dobré výsledky dostávám i příspěvky od svazu.

Lidi z atletiky jsou skvělou podporou a vzájemně se hecujeme! V Praze, kde jsem teprve krátce, znám zatím jen mojí skupinu, je to ale skvělá parta lidí. Zrovna nedávno jsme přijeli ze soustředění, který jsem si hrozně užila. A lidi v Kolíně? To už je taková rodina a trenéry jsem brala jako své druhé rodiče. Hrozně ráda na ten atleťák vzpomínám.


Kolín je oproti Kutné Hoře hrozně živí město. Když jsem chtěla do kina, vždycky jsem jela do Kolína, nebo do letního kina, taky jsem tady byla na Natrucu. O Majálesu už jsem slyšela, ale ještě jsem na něm nebyla.”

Kategorie: Nezařazené

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

shares
sleduj nás na: